Plukovník gšt. Vladimír Talášek

* 24.dubna 1901 Lazce u Olomouce

† 19.srpna 1942 Berlín - Plötzensee

Narodil se v rodině pekaře Františka Taláška a jeho manželky Kateřiny, rozené Fialové. V letech 1912 - 1919 studoval na české reálce v Olomouci a studium za­končil 26. 7. 1919 maturitní zkouškou s vyznamenáním. V následujících dvou letech (od 3. 9.1919 do 22. 9. 1921) prodě­lal praxi u čs. státních drah v Olomouci a vykonal tři odborné zkoušky: 24. 11. 1919 návěstní a telegrafní, 4. 3. 1920 do­pravní a 14.12.1920 administrativní. Me­zitím byl 2.3.1921 odveden u olomoucké­ho doplňovacího okresního velitelství a dne 28. 9. 1921 prezentován jako vojín aspirant u pěšího pluku 6 v Olomouci. 

O pouhé dva dny později se již hlásil jako frekventant ve VA v Hrani­cích. Po dvou letech náročné­ho studia, které ukončil s vynikajícím prospěchem (jako první ze 115 akademi­ků svého ročníku), byl dnem 12. 8. 1923 jmenován por.děl. a zároveň vtělen k dělostře­leckému pluku 7 v Olomouci. Jako pří­slušník tohoto útvaru nejdříve absolvo­val v letech 1923 - 1924 s výtečným vý­sledkem aplikační školu dělostřelectva v Olomouci a dále u pluku postupně ko­nal službu jako velitel čety, zatímní velitel baterie, II. plukovní pobočník a konečně jako zpravodajský důstojník, a to až do 15. 9.1928. V mezidobí byl ve dnech 17.4. - 17. 6. 1925 přidělen pro vypracování ta­bulek střelby k 29. oddělení MNO v Praze a od 18. 1. do 12.4. 1926 byl instruktorem na dělostřelecké aplikační škole v Olo­mouci. Dnem 16. 9. 1928 hlásil nástup služby ve VA v Hrani­cích, kde poté působil jako učitel matematiky, balistiky a francouzského jazyka pro pokročilé (6.12.1929 vykonal s vyzname­náním státní zkoušku

 
z jazyka francouz­ského na filozofické fakultě University Komenského v Bratislavě).  V Hranicích se 1.10.1928 dočkal povýšení na npor. Dnem 1. 10. 1930 byl povolán jako posluchač do Vá­lečné školy v Praze, kterou úspěšně ukon­čil 1.7.1933. V mezidobí byl ve dnech 1. - 31. 10. 1930 frekventantem automobilní­ho kursu ve Čtyřech Dvorech, v termínu od 5. do 24. 1. 1931 absolvoval armádní plynový kurs u školy plynové obrany při Vojenském chemickém ústavu v Olo­mouci a ve dnech 2. - 30. 5. 1931 telegrafní kurs v Turnově. Dnem 11. 9. 1933 nastou­pil v rámci předepsané roční praxe absol­ventů Válečné školy ve štábech vyšších jednotek službu u velitelství bratislavské 9. divize jako přednosta 1. a 4. oddělení je­jího štábu. V mezidobí byl dnem 31. 7. 1934 přeložen v hodnosti kapitána (povýšen již 1.10.1931) do skupiny důstojníků generálního štábu a zároveň byl přemístěn k 9. divizi. Ve dnech 6. 8. - 27. 9. 1934 absolvoval ve VLU v Prostějově kurs pro pozorovatele z letounu štábu a 1. 10. 1934 byl povýšen na škpt. a jmenován letounovým pozorovatelem štábu. Ve dnech 15. 2. - 5. 9.1935 konal službu u ZVV Bratislava jako přidělený důstojník generálního štá­bu v 1. oddělení štábu ZVV. Dnem 6. 9. 1935 se stal koncipientem rozpočtové a ubytovací skupiny 1. oddělení MNO - hlavního štábu v Praze a tuto funkci vy­konával až do zrušení čs. branné moci v létě 1939 (od 1.7.1937 v hodnosti mjr.). Mezitím byl dne 1. 10. 1936 jmenován polním letounovým pozorova­telem štábu. Za branné pohotovosti státu byl ve dnech 25. 9. - 11. 10. 1938 referen­tem studijní skupiny 1. oddělení štábu Hlavního velitelství ve Vyškově. Po likvi­daci čs. armády nastoupil do zaměstnání jako vrchní komisař na Ředitelství stát­ních drah v Praze. Již od počátku okupace byl však zapojen v odboji jako člen Obra­ny národa. Úzce spolupracoval zejména s prvním velitelem Zemského velitelství ON - Čechy div.gen. Hugo Vojtou u kte­rého působil jako přednosta materiálního a zásobovacího oddělení jeho štábu. Po odchodu generála Vojty do funkce vojen­ského velitele Sokola, pokračoval ve své práci i nadále pod novým zemským veli­telem plk.gšt. Josefem Kohoutkem. Kro­mě něj byl ve velice častém styku i s dalšími příslušníky štábu Zemského velitel­ství ON - Čechy, zejména přednostou operačního oddělení pplk.gšt. Janem Re­šem a přednostou zpravodajského

oddě­lení mjr.gšt. Hynkem Němcem. Vzhle­dem k tomu, že velice často dojížděl do Hranic, kde žila rodina jeho manželky, zajišťoval jako kurýr pravidelné spojení mezi Zemským velitelstvím ON - Čechy a nejvyššími představiteli Obrany národa na Moravě. Spolupracoval jak s brig.gen. Bohuslavem Všetičkou, tak i s jeho náčel­níkem štábu plk.gšt. Ladislavem Kotíkem a dalšími důstojníky moravského Ze­mského velitelství ON. V souvislosti se svou odbojovou činností byl 14. 12. 1939 zatčen gestapem v Hranicích, a to přímo v bytě své tchýně, kde byla právě jeho že­na se synem na návštěvě a on se na ně při­jel podívat. Z Hranic byl převezen do Pra­hy a uvězněn na Pankráci, odkud byl dovážen k výslechům do sídla, gestapa v Petschkově paláci.

Po devíti měsících byl v létě 1940 převezen do věz­nice Gollnow u Štětína. Na jaře 1941 byl odeslán do berlínské věznice Alt Moabit, kde čekal na soud. Dne 20. 11. 1941 byl Volksgerichtem v Berlíně odsouzen za zločiny přípravy velezrady a napomáhá­ní nepříteli k trestu smrti. Společně s ním před soudem stanuli plk. Kohoutek, pplk. Kazda, pplk. Reš a mjr. Němec. I oni dos­tali trest smrti. Druhého dne byl přemís­těn do věznice v Berlíně - Plötzensee, kde takřka deset měsíců čekal na vykonání rozsudku. V důsledku dlouhodobého věznění a týrání vážně onemocněl (při výšce 188 cm vážil jen 48 kilogramů). Byl popraven ve středu 19. srpna 1942 v 5.24 ráno. V roce 1946 byl po­smrtně povýšen do hodnosti pplk. a o dva roky později na plk.gšt.

Vyznamenání:

Československý válečný kříž 1939 in memoriam.

Památky:

Pomník padlým a popraveným absolventům VŠV před sídlem Ministerstva obrany ČR v Praze 6, Pamětní deska na budově Generálního štábu AČR v Praze - Dejvicích.

Čestný název pro pěší rotu Aktivních záloh při Krajském vojenském velitelství v Olomouci

Čestný název roty byl schválen Československou obcí legionářskou, armádním generálem Ing. Tomášem Sedláčkem a udělen 26. října 2009 v Olomouci synem patrona roty, Ing. Dr. Vladimírem Taláškem.