Lucka

Jak dlouho sloužíš v AZ a jaká byla tvoje motivace? Do kurzu základní přípravy jsem nastoupila v únoru 2018. V té době armáda nabírala poměrně dost zaměstnanců. Mou motivací byla hlavně zvědavost. Na internetu jsem vyhledávala, co vojáci v době míru vlastně dělají, kde který útvar sídlí, jaké má zaměření, techniku atd. Začalo mě toto téma stále více přitahovat. Taky jsem chtěla vyzkoušet, zda to vůbec zvládnu jak fyzicky, tak hlavně psychicky. Chtěla jsem zjistit, kde jsou moje limity. Jak se říká "rýt hubou v zemi" .

Co pro tebe služba v AZ znamená? Službu v aktivní záloze beru jako závazek na celý život. Je to pro mě obrovská zodpovědnost. Ta je patrná i z přísahy, kterou jsem, jako všichni vojáci, složila. Je pro mě čest nosit uniformu a sloužit pod vlajkou České Republiky. Když si obléknu svůj "oblek superhrdiny", cítím se tak nějak silnější a odolnější.

Dá se nějak porovnat vojenský vs. civilní životě? Pokud se mám zamyslet nad tím, co mi armáda dala nebo vzala. Pak mi dala rozhodně nové zkušenosti a dovednosti. Taky jsem zde potkala spoustu zajímavých osobností. S některými se vídáme i mimo výcvik. Díky službě vlasti se mi malinko změnil pohled na svět jako takový a životní priority. Když trávíte nějaký čas jen se svou jednotkou v ne úplně lichotivých podmínkách a s omezenými prostředky, rychle si uvědomíte, co je důležité řešit jako první. Když se podívám zpětně na svůj život, mnohdy jsem řešila opravdu jen malichernosti.

Co děláš v civilním životě? Jaké je tvoje zaměstnání a jak se ke službě v AZ staví zaměstnavatel? Pracuji jako celní deklarant pro jednu velkou korporátní firmu. V podstatě se celý den skoro nehnu od počítače. Výcvik je tak pro mě vítanou změnou. Co se týče uvolnění na výcvik, zaměstnavatel mi vychází maximálně vstříc. Službu vlasti bere velmi vážně. Dokonce mě můj přímý nadřízený pokaždé před odjezdem a po návratu osobně kontaktuje a zajímá se, jak o dění na výcviku, tak o můj stav.

Jak se k tvé službě v AZ staví rodina a přátelé? Jak se ve světě mění bezpečnostní situace, mění se i reakce okolí při každém mém odjezdu na plnění úkolu. Dříve šlo o drobné popichování, ve stylu: "Zase si jedete hrát na vojáčky?", které si vyslechl snad každý záložák. Nyní moje okolí bere službu vlasti seriózněji. Více si i doma povídáme o tom, co na výcviku děláme a na jaké situace se připravujeme.

Co všechno lze absolvovat v rámci AZ? Co máš za sebou? Lidé v naší jednotce se kromě klasického výcviku účastní i kurzů a operačních nasazení, které má pod patronátem velitelství teritoria. Sama jsem se zúčastnila kurzu pomocného střeleckého instruktora a několika operačních nasazení v rámci ČR. Každou takovou účast hodnotím velice kladně. Je to obrovský přínos a další zkušenost jak pro mě jako jednotlivce, tak i pro jednotku. Kolegům tak mohu předat další zkušenosti.

Achilles

Co pro tebe znamená uniforma aktivní zálohy: Co pro mě znamená být záložákem? Je to pro mě otázka cti. Jako mnozí mí vrstevníci a jako Husákovo dítě jsem se kdysi dávno zúčastnil jeden rok trvajícího základního výcviku v Jihlavě u čety oprav techniky. A protože mě jen tak něco neodradí, ale spíš naopak, nechal jsem se před šesti lety znovu naverbovat. A nemohl jsem udělat lépe, super parta, oživení již zapomenutých dovedností. A ten pocit, že se mohu účastnit něčeho tak úžasného a že ještě nepatřím do starého železa je k nezaplacení.

Na každé cvičení jdu z odhodláním nechat tam to nejlepší ze mě a posunout se zase o kousek dál. Splnit úkol je pro mě priorita, i když si při tom občas sáhnu na dno. Ale o tom to je, posouvat své hranice a možnosti dál a dál. U aktivních záloh sloužím šestým rokem, a pokud mi to zdraví a práce dovolí, budu se těšit na další výzvy a úkoly.

Tonda

Proč jsi vstoupil do Aktivních záloh? Byl to slib, který jsem si dal, když jsem ležel s vážným úrazem v nemocnici, kde shodou okolností byl vrcholovým manažerem můj velitel roty a mě napadlo, že jestli se znovu postavím na nohy tak jako důkaz, že jsem opět v pořádku, bude oblíknout uniformu AČR v aktivních zálohách.

Jaké je tvoje občanské povolání? Po 15 letech jako kondiční trenér jsem nedávno přijal další výzvu a stal se ze mě asistent pedagoga v dětské domově Dobrá vyhlídka v Šumperku. Trenéřinu už mam jen jako koníček, ale stále aktivně trénuji.

Co tvá rodina a okolí na to že jsi v zálohách? S manželkou máme dvě děti i když má žena říká, že má ty děti vlastně tři :). Nejvíc nadšený je ovšem můj 4 letý syn. Hold kluci a uniformy patří asi k sobě. Má 7 letá dcera si ještě minulý rok myslela, že chráním Pandoru jako Jake Sully z Avatara. Teď už se zajímá o to co je to Musado a jak smotat bratra. Co se týká mé ženy, mám podezření, že kdybych nepodepsal závazek já, tak stejně budeme mít doma člena aktivní zálohy.

Co tě na Aktivních zálohách překvapilo? Jsem z generace, která měla ještě povinnou vojenskou službu. Sloužil jsem jeden rok a prošel jsem základní vojenský výcvik v Opavě a pak byl přidělen do čety doprovodů transportu v posádce u Chotěboře. Proto mohu se vším respektem říct, že současní vojáci v Aktivní Záloze jsou úplně jiná liga. Přístup, vědomosti, kurzy, vzdělávání, profesionalita a hlavně to nasazení. Vůbec netuším, kde se ta síla v jednotce bere. Navíc ta propojenost i v civilním životě mezi členy roty, je prostě něco co v dnešní době se moc nevidí. Pro mě je to hold rodina bratrů a sester se vším co k tomu patří.

Jak dlouho vlastně u AZ jsi? Před nedávnem jsem podepsal své první prodloužení závazku. Takže přes 3 roky.